Marihuana. Pro někoho Bůh, pro jiné ďábel. Již v 19. století prohlásil Robert Christenson, že „kanabis slibuje býti významným artiklem v Matéria Medica, který zasluhuje mnohem intenzivnější výzkum než bylo dosud míněno…“ Teprve zhruba před deseti lety vyvolaly některé zřejmě pozitivní výsledky léčby určitých onemocnění pomocí marihuany vlnu zájmu vědecké i lékařské obce o THC, účinnou látku kanabis…

Ve zhruba stejném období totiž došlo k zásadnímu objevu – byly identifikovány kanabinoidní receptory v lidském organizmu. Jde zatím o dva známé receptory – CB1 (vyskytuje se ve tkáni CNS) a CB 2 (imunitní systém). Následovala identifikace jednotlivých složek, účinných látek kanabis a jejich biosyntézy i inaktivace. Podařilo se rovněž syntetizovat ligandy, agonisty a antagonisty, selektivně se vážící na jeden či druhý z receptorů. Byly popsány účinky kanabis při tišení bolesti, zmírňování nežádoucích účinků protinádorové léčby či léčby AIDS, léčbě zeleného zákalu, roztroušené sklerózy, Parkinsonovy choroby aj.

Jeden z nejvýznamnějších objevů poslední doby byl ten, že kanabinoidy způsobují in vitro (ve zkumavce) apoptózu (buněčnou sebevraždu) transformovaných buněk nervové tkáně – buněk zhoubného gliomu (dosud bylo u člověka zjištěno inhibiční (autoregulační) působení jednoho z kanabinoidů ­anandamidu – na bujení buněk karcinomu prsu). Může se snad léčba marihuanou stát převratem v onkologii? Abychom mohli na tuto otázku odpovědět, bylo nutno objasnit přesný molekulární mechanizmus působení kanabinoidů na nádorové buňky a ověřit in vivo (na živo).

Úlohy se ujal tým španělských vědců z Katedry biochemie a molekulární biologie (univerzita Complutense) a Centra molekulární biologie Severo Ochoya v Madridu pod vedením doktora Ismael Galve-Roperha. Výzkum, navazující na předchozí výzkumy in vitro, provedené Manuelem Guzmánem (rovněž člen nového týmu), byl rozdělen do dvou fází – za prvé – ověřit a specifikovat výše zmíněné mechanizmy in vivo, a za druhé – přesně identifikovat případné nežádoucí účinky takové léčby, které byly dosud uváděny jako hlavní důvod pro odmítání léčby pomocí kanabis.

K pokusům byl vybrán již zmíněný maligru gliom, na jehož buňkách byly již dříve nalezeny oba CB receptory. Tento nádor je sice poměrně vzácný, ale vždy smrtelný.

Smrt nastává bez výjimky během několika měsíců. Léčba existuje pouze paliativní (chirurgické odstraněni, radioterapie, chemoterapie a imunoterapie), její možnosti však omezuje na minimum mimořádně rychlý růst nádoru, jeho heterogenita, vysoký stupeň infiltrace tkáně a mimořádná odolnost vůči chemoterapii.

Kromě vlastního THC byly pokusy konány rovněž s použitím syntetického analogu WIN-55, 212-2 (dále jen WIN, pozn. aut.) Výzkum byl prováděn na laboratorních potkanech.

Prvním krokem byla injekce vypěstovaných C6 buněk gliomu do pravé hemisféry mozků potkanů. Indukce a následný růst maligního gliomu byl sledován pomocí MRI. Všichni potkani uhynuli mezi 12. a 18. dnem po injekci buněk.

Druhé skupině potkanů (15+15) byl 12. den po injekci aplikován THC (50-3000 mikrogramů) nebo WIN (5-300 mikrogramů). Látky byly aplikovány infuzí kanylou do části mozku, kde se nádor nacházel. Aplikace probíhala 7 dní.

Výsledky: THC: u 3 potkanů se THC ukázal jako ineféktivní, u 9 došlo ke znatelnému prodlouženi života v rozmezí 19-35 dní, u tří bylo dosaženo kompletní eradikace (vymícení nádoru) gliomu!!!

WIN: u 6 inefektivní, u 4 prodloužení života na 19-43 dní, k úplné eradikaci došlo dokonce u 5 z potkanů.

U vyléčených zvířat byla zasažená tkáň nahrazena vazivovou jizvou.

Aby byl ověřen případný vliv vlastní imunity, byl proveden pokus na myších, deficientních pro gen Rag 2 -/-, které nemají T ani B lymfocyty. Jak snímky MRI tak pozdější histologické vyšetření nádorové tkáně potvrdilo přímou účinnost kanabinoidů v indukci procesu apoptózy buněk gliomu.

Jak proces navození apoptózy probíhá? Studiem in vitro bylo zjištěno, že obsazení CB receptoru (typu 1 i 2) THC nebo WIN stimuluje hydrolýzu sfingomyelinu, která způsobuje nahromadění ceramidu: Reakce nastává během několika minut, může být katalyzována enzymem sfingomyelinázou. Po několika dnech indukce aktivity ceramidsyntázy způsobí další vzrůst hladinceramidu, který je spojen s aktivací extracelulárru regulační kinázy (ERK). Ta navozu­je vlastní apoptózu.

Významnou částí studie byl také podrobný výzkum případné neurotoxicity THC. Zdravým potkanům byly po 7 dní aplikovány maximální dávky – 2 500 mikrogramů THC nebo 250 mikrogramů WIN (pro zajímavost přepočet pro průměrného člověka, vážícího 80 kg, činí 1 g THC, což se rovná přibližně 30 marihuanovým cigaretám/den!). A výsledky?

• Doba přežívání pokusných zvířat nebyla kanabinoidy nijak ovlivněna.
• MRI analýza neprokázala žádné známky, svědčící pro nekrózu, edém, infekci či trauma.
• Barvením TUNEL nebylo prokázáno narušení vývoje nervů.
• Vedlejší příznaky léčby kanabinoidy (významné poruchy chování, motoriky či psychické aktivity) – nebyly prokázány.
• Příjem potravy a vody pokusnými zvířaty podávání kanabinoidů nijak neovlivnilo.
• Krevní obraz potkanů byl zcela normální.
• Pokud byla zjištěna měřitelná odchylka v některých parametrech (hladiny glukózy, močoviny, kyseliny močové, kreatininu, cholesterolu, bilirubinu a některých enzymů), došlo k normalizaci stavu nejpozději do 2 měsíců po ukončení léčby.

Co dodat? Pokud by se tyto výsledky podařilo definitivně potvrdit, mohlo by to vést k významnému přehodnoceni soudobého názoru, který spočívá právě ve zdůrazňování neurotoxicity, zvláště pro organizmus ve vývoji. A to by byla pro mnoho lékařů, zabývajících se výzkumem léčebných účinků kanabis, jistě dobrá zpráva.

Výzkum tedy prokázal, jak in vivo, tak in vitro, že kanabinoidy mají selektivní apoptotický efekt pro transformované neurony (Rozkládá zmutované buňky), na netransformované buňky apoptoticky ani jinak škodlivě nepůsobí (zdravé nijak neovlivňuje). Byl odhalen mechanizmus působení ve tkáňové kultuře.

V další fázi se klíčovou otázkou stane přesné pochopení úlohy každého z obou receptorů, CB1 a CB2. Pokud by bylo možno dosáhnout účinku pouze aktivací CB2, mohlo by dojít k vývoji selektivruch agonistů, kterými by mohl být pacient léčen bez účinků na svou psychiku.Vzhledem k tomu, že dosud neexistuje jiný způsob léčby gliomu, a že lidé, tímto nádorem postižení, nepřežívají déle než 40 až 50 týdnů, měla by se výsledkům věnovat maximální pozornost.

Je rovněž důležité, že syntetický WIN­55, 212-2 se ukázal být účinnějším, než přírodní konopí, a to zhruba 10x.

Překlad: www.biotox.cz
Zdroj: www.nature.com (25.4.2000)
Odkaz: http://www.nature.com/nm/journal/ (pro přečtení celého článku je třeba se zaregistrovat)